1965

Na začátku byl obyčejný jarní den ve Smržovce. Město v Jizerských horách, známé svým viaduktem, mělo tehdy typickou atmosféru 60. let – pomalé tempo, spousta známých tváří a jedno místo, kde se všechno dělo: hospoda Kufr u nádraží. 

Tam, kde to vonělo po pivu, cigaretách a starých historkách, sedávala parta místních. Mezi nimi i Antonín Pavlíček a František Pacák – sousedé, přátelé a zároveň sportovní rivalové.

Pavlíček byl tichý, čestný sparťan, technik z Totexu. Pacák naopak výraznější typ – oddaný slávista, hlasitý a výřečný. Když se Slavia v roce 1965 blížila k postupu do první ligy, padla mezi nimi sázka. Pokud Slavia postoupí, Pavlíček sveze Pacáka do Prahy na derby. Na trakaři.

Sázka byla stvrzena notářem – víc z recese než z důvěry, že by k tomu opravdu mohlo dojít. Jenže Slavia opravdu postoupila. A Pavlíček začal připravovat 145 kilometrů dlouhou cestu.

V Totexu mu vyrobili lehký duralový trakař s bantamovým kolečkem. Sedlář Jiří Líbal zhotovil postroj, který rozkládal váhu na ramena. Výprava dostala oficiální záštitu TJ Spartak Smržovka – konkrétně jeho sáňkařského oddílu. Cílem nebylo jen dojet do Prahy. Chtěli pomoci: výtěžek šel na stavbu nové sáňkařské dráhy a do slovenské obce Obid, kterou tehdy zasáhly ničivé povodně.

Start proběhl 28. srpna 1965. Na smržovském náměstí se sešlo přes 10 000 lidí. Výpravu doprovázeli přátelé na čtyřkoláku s vybavením, jídlem a dvěma stany – jedním v barvách Slavie, druhým ve sparťanských. Cesta vedla přes Tanvald, Držkov, Železný Brod, Turnov, Mladou Boleslav a další obce. Všude je vítaly davy lidí, místní kapely i zaměstnanci továren. V podnicích se smělo na chvíli přerušit výrobu – trakař byl zkrátka událost.

Nebylo to jednoduché. Pavlíček měl brzy puchýře, únava rostla. Ale nevzdal to. Každý večer tábořili, ráno opět vyráželi. A s každým kilometrem přibývalo i řízků s bramborovým salátem – což se nakonec stalo nejčastější vtipnou historkou z cesty.

Rivalita mezi Spartou a Slavií byla tehdy všudypřítomná. Sparta vedla první ligu, Slavia se vracela mezi elitu. A právě rok 1965 znamenal návrat obou klubů k jejich původním jménům – po letech nuceného přejmenování na Spartak Praha Sokolovo a Dynamo Praha. Derby na Strahově bylo proto výjimečné – historicky, sportovně i symbolicky. Víc než 50 000 diváků sledovalo první vzájemný zápas pod starými jmény.

Do Prahy výprava dorazila o den dříve, než plánovala – na žádost úřadů, které se obávaly neplánovaného zájmu veřejnosti. Ulice byly prázdné. Vstup na stadion jim nejprve nebyl umožněn, protože živé televizní vysílání zápasu mělo přesně daný harmonogram.

Až v poločase, když atmosféra na tribunách začala houstnout, pořadatelé je oslovili: „Vezměte ten trakař a udělejte kolečko.“

Pavlíček s Pacákem tedy vjeli na hřiště. A zatímco zápas skončil remízou 2:2, příběh trakaře se dočkal potlesku, který si zasloužil. Ne jako atrakce – ale jako připomínka, že i mezi odvěkými rivaly může existovat respekt.

Výprava projela 42 obcemi. Za sedm dní. Výtěžek – 80 000 Kčs – byl rozdělen mezi oddíly TJ Spartak Smržovka. Sáňkaři ze svého podílu poslali 10 000 Kčs obci Obid.

Pavlíček a Pacák si nenechali ani korunu. Jen dva stany a zkušenost, kterou jim už nikdo nevzal. A když se Pacák po letech zeptal, jestli by se znovu vsadili, Pavlíček se zasmál: „Franto, vsad’ se, že už se nikdy nevsadím.“

1965

Na začátku byl obyčejný jarní den ve Smržovce. Město v Jizerských horách, známé svým viaduktem, mělo tehdy typickou atmosféru 60. let – pomalé tempo, spousta známých tváří a jedno místo, kde se všechno dělo: hospoda Kufr u nádraží. 

Tam, kde to vonělo po pivu, cigaretách a starých historkách, sedávala parta místních. Mezi nimi i Antonín Pavlíček a František Pacák – sousedé, přátelé a zároveň sportovní rivalové.

Pavlíček byl tichý, čestný sparťan, technik z Totexu. Pacák naopak výraznější typ – oddaný slávista, hlasitý a výřečný. Když se Slavia v roce 1965 blížila k postupu do první ligy, padla mezi nimi sázka. Pokud Slavia postoupí, Pavlíček sveze Pacáka do Prahy na derby. Na trakaři.

Sázka byla stvrzena notářem – víc z recese než z důvěry, že by k tomu opravdu mohlo dojít. Jenže Slavia opravdu postoupila. A Pavlíček začal připravovat 145 kilometrů dlouhou cestu.

V Totexu mu vyrobili lehký duralový trakař s bantamovým kolečkem. Sedlář Jiří Líbal zhotovil postroj, který rozkládal váhu na ramena. Výprava dostala oficiální záštitu TJ Spartak Smržovka – konkrétně jeho sáňkařského oddílu. Cílem nebylo jen dojet do Prahy. Chtěli pomoci: výtěžek šel na stavbu nové sáňkařské dráhy a do slovenské obce Obid, kterou tehdy zasáhly ničivé povodně.

Start proběhl 28. srpna 1965. Na smržovském náměstí se sešlo přes 10 000 lidí. Výpravu doprovázeli přátelé na čtyřkoláku s vybavením, jídlem a dvěma stany – jedním v barvách Slavie, druhým ve sparťanských. Cesta vedla přes Tanvald, Držkov, Železný Brod, Turnov, Mladou Boleslav a další obce. Všude je vítaly davy lidí, místní kapely i zaměstnanci továren. V podnicích se smělo na chvíli přerušit výrobu – trakař byl zkrátka událost.

Nebylo to jednoduché. Pavlíček měl brzy puchýře, únava rostla. Ale nevzdal to. Každý večer tábořili, ráno opět vyráželi. A s každým kilometrem přibývalo i řízků s bramborovým salátem – což se nakonec stalo nejčastější vtipnou historkou z cesty.

Rivalita mezi Spartou a Slavií byla tehdy všudypřítomná. Sparta vedla první ligu, Slavia se vracela mezi elitu. A právě rok 1965 znamenal návrat obou klubů k jejich původním jménům – po letech nuceného přejmenování na Spartak Praha Sokolovo a Dynamo Praha. Derby na Strahově bylo proto výjimečné – historicky, sportovně i symbolicky. Víc než 50 000 diváků sledovalo první vzájemný zápas pod starými jmény.

Do Prahy výprava dorazila o den dříve, než plánovala – na žádost úřadů, které se obávaly neplánovaného zájmu veřejnosti. Ulice byly prázdné. Vstup na stadion jim nejprve nebyl umožněn, protože živé televizní vysílání zápasu mělo přesně daný harmonogram.

Až v poločase, když atmosféra na tribunách začala houstnout, pořadatelé je oslovili: „Vezměte ten trakař a udělejte kolečko.“

Pavlíček s Pacákem tedy vjeli na hřiště. A zatímco zápas skončil remízou 2:2, příběh trakaře se dočkal potlesku, který si zasloužil. Ne jako atrakce – ale jako připomínka, že i mezi odvěkými rivaly může existovat respekt.

Výprava projela 42 obcemi. Za sedm dní. Výtěžek – 80 000 Kčs – byl rozdělen mezi oddíly TJ Spartak Smržovka. Sáňkaři ze svého podílu poslali 10 000 Kčs obci Obid.

Pavlíček a Pacák si nenechali ani korunu. Jen dva stany a zkušenost, kterou jim už nikdo nevzal. A když se Pacák po letech zeptal, jestli by se znovu vsadili, Pavlíček se zasmál: „Franto, vsad’ se, že už se nikdy nevsadím.“

Máte doma fotografii, výstřižek z novin, dopis nebo vzpomínku, která by v této galerii neměla chybět? Budeme moc rádi, když se nám ozvete. Každý detail pomůže doplnit obraz tehdejší atmosféry.

📩 Napište nám na media@trakaremnaderby.cz nebo použijte formulář níže.